Techniky k osobní organizaci a jejich školení

Jak jsem již několikrát zmínil, jsem aktivním vyznavačem několika technik, které mě osobně pomáhají k udržení se ve víru jak pracovního, tak osobního života. V poslední době jsem zaznamenal, že obliba těchto technik roste a pomalu, ale jistě přibývají lidé, které jsou schopni tyto techniky školit a předávat své zkušenost dále. 

Považuji to za cestu, která může mnoho lidem pomoci a ukázat jim, že v dnešní hektické době, lze pomocí celkem jednoduchých praktik žít spokojený život a mít ho pod kontrolou. 
V současné době jsou informace o různých školeních či přednášejících rozházeny po celém virtuálním světě, zkusil jsem proto sepsat z mého pohledu nejvýznamnější školitele, aby laskavý čtenář dostal možnost pro vytvoření jakéhosi základního přehledu, pokud přemýšlí, že by se mu některé školení hodilo.

GTDskoleni.cz
Pokud na české webové scéně hledáme jakéhosi guru GTD technik, jsme všichni ve shodě, že je to Petr Mára. Petr se GTD zabývá hodně dlouho, úspěšně jej školí mnoho let a jsem přesvědčen, že jeho školení bude znamenat velký posun pro každého posluchače.

GTD školení Jiřího Knesla
Další ze známých osobností na českém webu. V jeho případě jsou připravena ještě i další školení, které mohou zaujmut především technicky zaměřené posluchače. 

GTD školení Vladimíra Dědka
Vladimír se zaměřuje nejen na techniku GTD, ale i např. školí i práci s myšlenkovými mapami či emailovou komunikaci

Školení vedení života a času
Lukáš Gregor je jednou z nejvýraznějších osobností (nejen) GTD scény. V jeho případě profesionální učitelské znalosti transformuje i do GTD školení a hodně publikuje především na www.mitvsehotovo.cz nebo na svém itimeblog.com. Zabývá se též využitím produktů Apple při práci a organizaci času. Velmi zajímavé!

ZTDonline.cz
Nejen metoda GTD je v současné době populární. I Metoda Zen To Done má své přednášející a evangelizátory. Soustavně se touto metodou zabývá Pavel Miksa, který připravil kromě standadní nabídky koučingu a kurzu i emailový kurz. 

Osobní produktivita - effektivity
Široká nabídka kurzů v oblasti osobní organizace a rozvoje. Součástí webu je i poměrně rozsáhlá publikační činnost. 

Napadá vás ještě někdo, na koho jsem v tomto přehledu zapomněl? Rád ho doplním.

Comments [0]

Něco málo o mantinelech

Setkání s přáteli, dobré jídlo, čaj voní z přinesených konviček a debatujeme. Jedním z témat, o kterých se mohu zmínit, byla dobře položená otázka ve smyslu: "Jsou věci, jevy a děje, o kterých skoro stoprocentně víme, že fungují nebo se stávají, přitom se o nich neučíme, soustavně je nepoznáváme a oficiálně neexistují. Jak je to možné?"

Namítl jsem, že jeden z hlavních důvodů spatřuji v naší výchově: od dětství jsme intenzivně směřováni v učení a při poznávání světa a svého okolí v určité linii - v mantinelech; tak je to napsané, tak to tedy je. Nepátrej, nauč se to, jdi dál. Je jasné, že jednodušší je přijmout názor jako fakt ("Bǔh přece není, nikdo ho nikdy neviděl..), než vyvíjet jakoukoliv vlastní iniciativu. Svět se stane pohodlnějším a...přehlednějším.

Zároveň naše prostředí ve většině případǔ není moc inspirativní. O těchto věcech (zjednodušme si to: cokoliv lze označit slovy ´divný, čínský, indický, mimosmyslový, nadpřirozený atd´) se moc nemluví a když, tak s občasným lehce pejorativním nádechem ("představ si, on se dal na tu ajurvédu (dosaďme si cokoliv, co se vymyká hlavnímu proudu) a ONO se mu to zlepšilo! Divný!")

Jednou z věcí, která mi celý pohled doplnila, byla i jedna věta ze zajímavé knížky Nassima Taleba Černá labuť, která, byť drobně vytržena z kontextu, doplňuje výše popsané: "Naše intuice není uzpǔsobena k tomu, aby se vyrovnala s nelinearitou." V tom je  - dle mého názoru - jeden z dǔvodǔ, proč si naše bytí ve většině připadǔ zjednodušujeme. Jsme zvyklí od mala, že vše musí mít nějaký začátek, děj, prǔběh, konec, vše musí někam směrovat, musíme to umět změřit (když ne, tak nám to vysvětlí hlavní analytik velké banky), uchopit či věcně pochopit a zaznamenat.

Při setkání s neobvyklými jevy proto podvědomě odmítáme jiné možnosti vysvětlení, které jsou nám předkládány. Intuitivně nám podivnosti nedávají smysl ve světě, kde měříme, popisujeme, chápeme jako posloupnost přičiny a následku. Proto se vše mimo naše pečlivě pěstované mantinely zdá divné, nedǔvěryhodné či dokonce nebezpečné. Takto vykreslený svět má své bezpečné hranice, za které se vydávají pouze blázni nebo blouznivci, na které je radno dávat zvýšený pozor.

Comments [3]

Historické paralely

Z Respektu 2/2012, článek "Strašidla českých dějin"

"Nejvážnějších chyb se dopustilo Československo vůči sobě samému. Kromě několika pozoruhodných výjimek byl jeho politický personál podprůměrný. Fungování stran, gigantických ekonomicko-politických organizací, které byly naprosto v moci sekretariátů, zabraňovalo jakékoli obnově a omlazení a znechucovalo lidi s nejlepšími úmysly. Rozdělení nejdůležitějších veřejných úřadů mezi tyto strany prohlubovalo sklerózu státu a povzbuzovalo parazitismus partajních klientel." 

Připomíná vám to také něco? Výše popsaná charakteristika se ovšem nevztahuje k současné situaci v naší zemi, ale charakterizuje dobu těsně před 2. světovou válkou. Očividně jsme nepoučitelní a nebo (a to je pravděpodobnější) nám tento stav společnosti vlastně...vyhovuje.

Comments [1]

Hry a aplikace pro děti na iPadu

Dosavadní přehled her a programǔ, které hraji naše děti (5 a 7,5 let). Na ipadu je jich více, ale tyto prokazatelně hraji/zkouší/baví je.


Hry
- Temple Run
- Angry Birds
- Water?
- Saving Yello
- Early Bird HD
- Fruit Canon
- SubDiver
- Bike Baron
- Nuts!
- Animacek
- Day of Diesels (Mašinka Tomáš)
- Angry Birds
- Touch Hockey
- Spy Mouse
- Checkers
- Flight Control HD
- Wisp

Výukové, další
- Brasnicka
- How To Draw
- SketchBook X
- Shape Puzzle HD
- Finger Paint (už je na ceste tužka z Číny ;)
- Matematika s Math-Ufouny
- TS Cesky jazyk hrou - Vyjmenovaná slova
- Cute Cards
- Fun English
- Find & Learn
- Piano*

Comments [3]

Proč (stále ještě) běhám?

Img_0758

K běhání mě přivedla prostá zvědavost. V té době jsme začal intenzivněji jezdit na kole a objevil na Internetu lidi, kteří kromě svých cyklovýprav popisovali i zážitky z běhání. "Z běhání?" ptal jsem se sám sebe, co na té jednoduché a zdánlivě velmi fádní a nudné věci ti lidé mají. Zážitky z gymnázia byly, i přes letitý nános prachu, stále čerstvé a blicí kolečko kolem rybníka ve starém Chodově stále v živé paměti. Nakonec jsem se nechal zlákat a zkusmo popoběhl. A potom znovu. A znovu. A najednou jsem běhal.
Od roku 2005 jsem toho uběhl opravdu hodně. I přesto, že mám období, kdy moc neběhám, stále se k běhání vracím a zkusím popsat proč:
- Protože je pro mě běhání naprosto přirozená věc. Jsem přírodňák, nemám problémy s váhou, zranění se mi celkem vyhýbaly nebo jsem je brzy znovu rozběhal.
- Protože běhání je velmi jednoduché. I co se týče vybavení. Stačí boty, tričko, elasťáky. Předtím jsem létal na paraglidu, nalétal skoro dvě desítky hodin v ultralehkém letadle, málem se zabil na rogale. Všechny tyto sporty byly nesmírně logisticky náročné. Už jen se dostat na kopec nebo na letišttě vyžadovalo mraky času. A běhání? Boty vozím všude sebou a stačí mi hodinka v běžném dni. Nezatěžuji ani auto a hlavně ani rodinu, kterou neobírám o dny či půldny, kdy bych se věnoval svým náročnějším koníčkům.
- Protože jsem při běhání našel (i díky behej.com) mnoho nových přátel, z některých se stali později mí nejlepší přátelé. Běhat s přáteli je zábavné! Velmi!
- Protože při běhání mám čas na sebe. Jsou to chvíle, kdy člověk má hodně času na přemýšlení nejen o věcech kolem něj, ale i o něm samém. Zpočátku mě to dost mátlo, ale nyní si to užívám. Při běhání si nejen čistím hlavu, ale dostávám i nápady, které potom mohu realizovat (třeba Běháme po Praze a okolí)
- Protože mám rád různé výzvy. "To neuběhneš!" je pro mě spolehlivá záminka k tomu, abych začal zkoumat jak na to. Takto jsem uběhl tři maratóny, takto jsem běhal i kratší závody. Prostě pro ten pocit, že ze sebe zkusím dostat vždy trochu více, než při normálním běhání. Na závody chodím pro jejich neopakovatelnou atmosféru a lidi kolem mě. Výsledné časy jsou spíše zpestřením či takovým bonusem a nehoním se za nimi.
- Protože v jednoduchosti je krása. Kde jsou ty doby, kdy jsem na sebe navlékal hrudní pásy, střídal hodinky, mobily s GPS. Nejlépe se mi běhá zcela bez ničeho, za ty roky stejně bezpečně poznám v jakém jsem tepovém pásmu a poslouchám lépe své tělo, které mě dokáže upozornit skoro na cokoliv.
- Protože díky běhání si dokáži zlepšit životosprávu. S tím jsem měl vždy problémy a tíhnu k jisté neukázněnosti. Jakmile běhám intenzivněji, upravuji zcela mimoděk i svůj životaběh. A to mě baví.
- Protože mě běhání učí trpělivosti. Od přírody jsem velmi netrpělivý a díky běhání s tímto zlem celkem úspěšně bojuji. I když jsem zatím nevyrál, zlepšení cítím nejen já, ale i okolí.
- Protože mě prostě běhání baví nejvíce ze všech sportů, které jsem díky zkoušel a stal se ze mě skoro profesionální milovník různých výhledů, tichého lesa, deště, stoupání do kopce, či běhání v noci. Běhání je ohromně rozmanitý sport, kde dokáži zažít kdekoliv na minimálním prostoru tolik zajímavého!
 
Z těchto důvodů se stalo běhání neoddělitelnou součástí mého života. Baví mě a jak se zdá, tak bavit - když zdraví dovolí - nepřestane.
Filed under  //   běhání  

Comments [7]

Pasti produktivní slasti

Jak jsem se na tomto blogu občas zmiňoval, poměrně dost jsem se zabýval technikami GTD a jejich převedení do praxe. Když se člověk rozhlédne po webu, techniku GTD popisuje a praktikuje kdekdo. Na webu se válí tuny návodů, best practices, systém je neuvěřitelně variabilní, vznikají různé odnože, myšlenkové směry. Hraje si s tím opravdu dost lidí a ukazuje se, že ten systém je použitelný a při správném použití a zažití návyků, i  velmi přínosný pro organizaci a zvládání úkolů. 
Postupem času jsem se naučil techniku GTD využívat tak, aby mi sloužila a byla k užitku. Ohnul jsem si systém dle potřeby, samozřejmě hodně zjednodušil. Přestal jsem hledal stále dokonalejší online nástroje (je to opravdu ztráta času a dost lidí na tom dokáží trávit hodně své produktivní doby), zažil si kontexty, zapojil do všeho jednoduchý mobilní Inbox přes iPhone a používal. Když bylo práce více, tak intenzivněji, když naopak bylo mrtvé období, kdy jsem se spíše nechal táhnout, tak samozřejmě méně, protože úkoly se daly zvládnout bez zásadních záseků.

Nikdy jsem si ovšem neuvědomil, že GTD se nejlépe provozuje v prostředí, které důvěrně známe, kde se umíme pohybovat, kde máme zajištěné odpovídající podmínky. Kde jsme takzvaně "doma". Když se nad tím zamyslíte a představíte si svůj běžný pracovní týden, tak lze s určitou mírou přesnosti konstatovat, že se pohybujeme v určitých oblastech, ať již to je kancelář, město nebo část města, kavárny, dopravní prostředky, určitá geografická oblast. V těchto místech se pohybujeme a ětšinou se i setkáváme s určitým typem lidí. Většinou se tedy jedná o důvěrně známé prostředí. (když pominu občasné cestování "někam")
 Máme po ruce veškeré pomůcky, tj. mobil, netbook případně diář a máme možnost se připojit na Internet. Co se ale stane, když je člověk najednou vytržen z důvěrně známého prostředí a musí nenadále a skoro bez přípravy zvládnout zcela jiné, naprosto netypické úkoly za daný časový úsek. Pomůže mu GTD i tam?

Sám jsem se s tím setkal v minulých týdnech, kdy jsme dokončovali zatím největší rodinný projekt s názvem "cesta z města". Skoro bez přípravy jsem musel skoro 14 dní fungovat v úplně jiném prostředí, s jinými lidmi (většinou dodavateli), ve zcela jiných podmínkách (20 km od Prahy občas prostě není mobilní signál, data 3G také již nejsou 100%), většinou v autě, nebo na stavbě. První věcí, kterou jsem musel zahodit, byl můj oblíbený iPhone. V místech se slabým signálem a při velmi zvýšené frekvenci hovorů (kdo by si pomyslel, že na konci projektu bude třeba zařídit ještě milion věcí..?" samozřejmě  má nezkušenost) se vybíjel tak rychle, že jsem nakonec rezignoval na hledání fungující zásuvky a opět dal šanci svému soukromému minimalistickému Samsungu E1170, který sice neumí ani desetinu toho, co Jobsova iHračka, ale zato vydrží skoro měsíc bez nabíjení, vejde se do jakékoliv kapsy, snese špínu a prach a základní funkce zvládá velmi dobře. (o koncepci jednoduchého mobilu pro každý den napíšu pár řádek později).

Nemaje mobilní Inbox a pomocná udělátka, sáhnul jsem nouzově po papíru, čímž jsem se opět dostal na začátek doby, kdy žádná elektronika nebyla. Nebudu hrát machra, jako výchozí podklad mi stačila vytržená poslední prázdná stránka z nějakého návodu od elektrokotle. :-) Tužku jsem našel pohozenou v autě. Metoda GTD se v ten moment smrskla na vytvoření jednoduchého seznamu, šipek, které nahradily v rychlosti kontexty, a poznámek čmáraných na okraj papíru. Soustředil jsem se pouze na to, abych se dokázal ve velmi rychlém čase popasovat s požadavky dodavatelů, banky a úspěšně naplánoval další postup, abych se vyhnul zbytečným prostojům či komplikacím při dokončování.

Poučení, které jsem si odnesl z těch dnů by se dal shrnout asi takto: GTD lze nastavit jako velmi sofistikovaný funkční systém, který je dobrým sluhou, ale zlým pánem v momentě, kdy se dostaneme mimo zažité prostředí, ve kterém ho praktikujeme. Ve výsledku vše může působit až kontraproduktivně, protože čím složitější systém si připravíme, tím více věcí musí fungovat najednou (většinou online připojení, elektronika, postupy). V momentě, kdy jedna z věcí z toho uměle vytvořeného řetězce vypadne, člověk stojí nad všemi elektronickými robertky (nebo také drží ve špinavých rukou ze stavby svůj luxusní papírový diář), tápe a může být... 

Proto si myslím, že je důležité nic zbytečně nekomplikovat, nepodléhat módnímu hype ("když to funguje Babaoutovi, Márovi a ostatním, tak mě také"), vnímat celkově kontext toho, co dělám a co tím chci dosáhnout  a vždy mít připravenou záložní variantu. Nebo ještě lépe: systém si zjednodušit tak, aby byl použitelný opravdu všude, i na místech, kam se člověk dostane jednou za uherský rok a  s prostředky, které jsou spolehlivé a co nejméně závislé třeba na infrastrukturním pokrytí. Pak získáme opravdu zdatného pomocníka, který nám život a zvládání úkolů výrazně ulehčí. 

Comments [4]

Experiment s emaily - vyhodnocení

Skoro přesně po měsíci je čas udělat alespoň krátké pomyslné shrnutí mého měsíčního experimentování se zvládnutím emailů. Celou akci jsem rozdělil na dvě části, v první části jsem se zaměřil na zvládnutí a organizaci emailových účtů, v té druhé už jsem pouze donastavil hlavní účet.

Zvládnutí první části se opravdu i po měsíci ukázalo jako efektivní cesta ke zjednodušení. Přechod na jeden soukromý centrální účet je opravdu výborný nápad a krok správným směrem k minimalizaci zahlcování elektronickým balastem. Vypnuté notifikace se ukázaly jako jednoznačně pozitivní volba. Stačí trochu sebekontroly a opravdu lze bez problémů vybírat a sledovat maily 2x a ž 3x denně. První část proto hodnotím jako podařenou.

Ovšem ve druhé části jsem při praktickém ověření předpokladu, že stačí nastavit Autoresponse a připojit patičku, poměrně narazil. Nebo ještě lépe: nesetkal jsem se s tak kladným přijetím, které popisují různí zahraniční guruové a průkopníci. Automatická odpověď, ve které jsem každému sděloval, že děkuji za mail a že se zprávou budu zabývat ke konci týdne, je ve výsledku tak negativně vnímána příjemcem (kteří se dokonce ozývali), že jsem s ní vydržel ani ne týden. Zvlášť, když jsem potřeboval ve zvýšené míře komunikovat oficiálně s úřady a dodavatelem stavby.
Zpětně, když se dívám na text, mi dochází, že být apriori nezdvořilý (jak se mi ten text s odstupem také jeví) není to, co bych si při běžném emailovém styku dlouhodobě představoval.
Ke konci dubna jsem odstranil z podpisu stejný text jako byl v automatické odpovědi a na tuto část experimentu jsem rezignoval. Lze tudíž hovořit o tom, že se teorie s praxí zcela nepotkala. :-)

Když se na to podívám jako na celek, tak rozhodně nelituji, že jsem se do celé akce pustil. Hlavní účet, vypnuté notifikace a nastavené filtry, které rozlišují automaticky poštu dle důležitosti, jsou věci, které mi opravdu zjednodušily život. To, že jsem si ověřil (ostatně mnoho z vás to psalo i předtím), že není potřeba upozorňovat na odlišný způsob práce s emailem (což - řekněme upřímně - nikoho v podstatě nezajímá), je také dobré. I slepé uličky je třeba čas od času prozkoumat.

---
Short summary in English

The overall result of the simplification of work with email accounts: while using a singlemaster account has proved very effective use of automated responses disappointed inpractice.

Comments [1]

Experiment pokračuje - jak se zbavit závislosti na emailech

Padak

 

V minulém příspěvku jsem nastínil své nové principy práce s elektronickou poštou a minimalizaci účtů. Chtěl jsem poděkovat za všechny reakce, které jste mi poslali ve formě komentářů, tak i přes @kaczer. Potěšilo mě, že nejsem sám, kdo toto řeší.

Abych neskončil své snažení předešlým článkem, využívám toho, že od zítřka oficiálně začínáme stavět nízkoenergetický domek v rámci akce "Cesta z města", a budu celkem často nejen mimo denní realitu :-), ale i mimo Internet. Napadlo mě tudíž, že vyzkouším do důsledku to, o čem jsme si psali s Pavlem Říhou  (aka @zenhabitscz) v komentářích pod článkem a reakci na došlou poštu (kromě výjimečných případů, samozřejmě) nechám na jeden den v týdnu.
V gmailu jsem proto nastavil Vacation Responder a do podpisu ke každému odchozímu mailu jsem doplnil toto:

Od 7. 4. 2011 trávím dost času mimo Internet. Pokud chcete vyřídit něco urgentního, prosím spojte se se mnou po telefonu nebo využijte twitter (@kaczer). V rámci elektronické pošty budu odpovídat na došlé maily vždy ke konci týdne. Děkuji za pochopení.

O tom, jak se celá akce osvědčila, zkusím informovat zhruba za měsíc. 

---

Short summary in English

The experiment continues - how to get rid of dependence on email

In the last post, I outlined the principles of my new work with e-mail accounts and minimization. I wanted to thank you for all the responses you sent me in the form of comments, so despite @kaczer. I was pleased that I'm the not only one who deals with this.

I did not end my efforts the previous article, I use that from tomorrow, officially starting to build a house in a low-energy part of the "Out of the city" and I will be quite outside the Internet. I thought therefore that it will test the result of what we wrote with Paul Riho (aka @zenhabitscz) in the comments below the article and respond to incoming mail (except in exceptional casesof course) I leave for one day a week.
So I set in gmail a Vacation Responder in the signature to each outgoing mail, Iadded this:
From 7 4th 2011 I spend enough time away from the Internet. If you want to deal withsomething urgent, please contact me by phone or use Twitter (@ kaczer). I will respond to incoming mail at the end of each week. Thank you for your understanding.
About how the whole event worked well I am going toinform about a month.

Comments [1]

Jak se zbavit závislosti na emailech

Email_email

 

Dalším postupným cílem při minimalizaci rušivých elementů v mém životě byl email. Poštovních účtů jsem nashromáždil celkem slušné množství a bylo na čase s tím něco dělat. V následujícím textu nastíním, jak jsem se s touto výzvou popasoval a budu samozřejmě velmi rád za vaše další podnětné poznámky v komentářích.

Abych dotáhnul vysvětlení mého počínání ještě dále: email mi jako komunikační prostředek nevyhovuje a pokud to není z nějakých (např. pracovních) důvodů nutné, nepoužívám jej. K tomu jsem si vypracoval vlastní komunikační teorii, která zní v kostce takto:

  1. Rodina a velmi úzký okruh nejbližších přátel - mají na mě soukromý mobil, mohou volat, či psát sms, kontaktovat přes twitter či další služby. Všichni také vědí, že jim zvednu mobil či zavolám, ihned jakmile budu moci zpět.
  2. Přátelé - mohou mě kontaktovat přes mobil, twitter, gtalk nebo různé služby, které obsahují možnost posílání zpráv. Jim se ovšem věnuji pouze v případě, že mám čas, či se nechám rušit. Pokud se potřebuji soustředit nebo jsem s rodinou, mobil a ostatní komunikace je většinou vypnutá.
  3. Známí - twitter, gtalk, ostatní služby. Pokud něco potřebují, tyto komunikační kanály většinou plně stačí.
  4. Neznámí - pokud mě chtějí oslovit a chtějí něco, tak si kontakt na mě dokáží najít.
Email používám (kromě práce, kde je ohromná mailiáda povinná) zcela vyjímečně a to pouze za účelem styku s úřady, komunikací s několika klienty www.advertio.cz, či například s dodavateli naší stavby. Jinými slovy například v případech, kdy si potřebuji nechat kopii komunikace na pozdější dobu a dál s ní strukturovaně pracovat. Jinak již využívám poštu zcela vyjímečně. Raději věci probírám telefonicky nebo v mnohem rychlejší variantě sms, zprávami přes WhatsUp nebo tweety. Zkušenost z posledních měsíců je taková, že i po eliminaci emailu nijak netrpí má interakce s okolním světem.

První kroky
Když pominu různé pokusné registrace, tak na začátku jsem disponoval celkově 6 účty, z toho 3 na gmailu, 1 poštovní schránka v rámci Windows Live účtu, jeden "osobní pracovní pro podnikání" a jeden účet z osobního webu. Prvním předpokladem bylo rozhodnutí, kterou (JEDINOU!) poštovní službu budu používat při komunikaci. Jasnou volbou pro mě bylo webové rozhraní gmailu, především z důvodu jednoduchého ovládání pomocí shortcutů, rychlosti a při jednoduchém systému i přehlednosti. Nechci také ztrácet čas a energii hledáním stále nového poštovního programu tj. webové rozhraní je pro mne, jako uživatele více zařízení, ideální. 
Poté ihned následovalo rozhodnutí o tom, jaké účty budou používat, a které zruším. Rozhodl jsem se, že budu používat pouze jeden osobní gmail účet, kam si přesměruji svůj "osobní-pracovní" email. Zbytek účtů jsem buď zrušil ihned nebo dočasně přesměroval do sběrné složky hlavního účtu a zruším je později. Poštovní účet od webové stránky jsem nechal běžet samostatně, pouze jsem doplnil automatickou odpověď, která upozorňuje všechny pisatele, že tento účet nevyužívám.

 Abych eliminoval riziko závislosti na jedné službě, z emailového účtu na Live jsem udělal - pomocí jednoduchého nastavení stahování - záložní účet, kam se mi z hlavního gmail účtu, automaticky kopírují všechny došlé zprávy pro případ, že by se něco stalo z gmailem (jeden nikdy neví, že?)

Dalším krokem byl průzkum vedlejších gmail účtů a zpráv, které se na nich objevovaly. Po zjištění, že 80% až 90% "komunikace" tvoří různé komerční zprávy, připomínky služeb, hlášky a podobné nepotřebnosti, jsem jeden účet okamžitě zrušil a u druhého jsem nastavil redirect na hlavní gmail. Základní nastavení bylo tedy připraveno.

Eliminace
Jak jsem právě poznamenal, většina zpráv, která mi přicházela na účty, se dala označit jako množina zpráv NEDŮLEŽITÝCH. Proto jsem se zaměřil na eliminaci tohoto "spamu" a poctivě u všech online služeb, které použivám, vypnul zasílání zpráv, upozornění na nějakou činnost do poštovní schránky. Zároveň jsem se ujistil, že u každé služby nebude viditelný můj email. Vycházím z toho, že většina služeb obsahuje vlastní poštovní systém, tudíž jsem pro ostatní tamní uživatele dostupný a pokud se na službu připojím, zprávu vidím, čtu a případně na ni reaguji.

Zcela úmyslně jsem udělal výjimku pouze u Linkedin, přeci jen propásnout lákavou pracovní nabídku díky tomu, že na tuto službu se připojuji zhruba jednou za 14 dní, by bylo tristní :-))

Dalším krokem k eliminaci bylo konečné vypnutí všech notifikací příchozí pošty na všech dostupných zařízeních, které vlastním. Zrušil jsem upozornění na došlou poštu na iPhone (tam jsem zrušil i automatické stahování, protože poštu si chci stahovat, pouze KDY JÁ chci), zrušil jsem upozornění v prohlížeči Chrome atd... 

Hlavní schránku v gmailu jsem si také přeorganizoval a vybavil pouze několika štítky:
  • Osobní důležité
  • Číst později (tam směřuji i některé zachované pokračující streamy z konferencí)
  • Fotky (celá rodina stále fotí a nesutále si vyměňujeme fotky dětí, psů atd..)
  • Sklad obecný
  • + dva osobní štítky, které se nyní pojí k několika událostem, které právě podnikám
Ostatní starší štítky jsem smazal, v mnoha případech i se starými nepotřebnými zprávami. Další pravidlo, které používám již dlouhou dobu díky metodice Inbox Zero (kterou používám 2-3 roky v práci a funguje skvěle), je poučka o tom, že co není důležité tj. nehodí se ani do jednoho ze štítků, tak jednoduše smažu. V poštovní schránce nemám zájem uchovávat maily, které nejsou potřebné. 

Používám samozřejmě filtry, ponejvíce, abych hned na začátku po příchodu zprávy identifikoval, zda se jedná o zprávu, kterou bych měl číst při svém připojení, nebo která "nespěchá" a lze ji "Číst později". Osobně jsem si nějak nezvykl na Priority inbox od Googlu a po pár týdnech mi filtry fungují více spolehlivěji než toto řešení.

Závěr
První výsledky se dostavily již po dvou týdnech. Po eliminaci všech upozornění, likvidaci či přesměrování nevyužitých účtů (kde staré účty budou později stejně zrušeny), se složka příchozí pošty začala samovolně vyprazdňovat. A to bez toho, aniž bych musel kohokoliv obtěžovat hromadnými zprávami o změně mé emailové adresy, vysvětlovat proč apod. V jednom případě jsem pouze poprosil o změnu mé kontaktní adresy blízkého přítele, jinak jsem nic řešit opravdu nemusel. 

V současné době mi chodí minimum emailů a přitom nemám pocit, že bych se tímto krokem nějak vyčlenil z komunit, které obývám. Kromě občasného řešení úředních věcí, mých "osobních-pracovních" aktivit a komunikaci v rámci rodiny, neřeším již přes emaily v zásadě nic závažného, či důležitého. Svůj osobní email nikde nezobrazuji, není na většině služeb dostupný. 

Upustil jsem i od režimu 247 online, včetně okamžitých upozornění na všechny zprávy, což zase zlepšuje moji koncentraci na věci, které opravdu dělat chci a kterými se chci zabývat. I přesto, že tento krok trval poměrně dlouho dobu, jsem rád, že jsem se konečně odhodlal k této změně. Rozhodně to byl krok tím správným směrem. 

---
Short summary in English

In this article I tried to summarize my method how I organize and simplify work with my email accounts. At the beginning I was the owner of a number of email accounts which was a big burden to manage my electronic communication.
Gradually I was either canceled accounts or take them to one main account withwhich I now work.
At the same time I put the new rules for handling e-mails, unsubscribe all notifications, conferences, messages of social services.
The result? Simple, minimalist Gmail account with a minimum of incoming emails.
If you want a more detailed description, write via @ kaczer

Filed under  //   GTD  

Comments [6]

Do továrny se chodí na devátou

Krátký motivační text pro všechny zájemce o práci v nadnárodní firmě.

Zaměstnanec ve velké nadnárodní firmě. Auto, kompletní servis, kompletní technologické vybavení, neřešící měsíční náklady. Součást velkého celku, který je v české štěrbince významným hráčem v daném segmentu. Vykazovatel každoměsíční pracovní aktivity. Uživatel stolu 150x90 cm, spočítaných 8 m2 prostoru, židle, stravenek a dalších výhod. Směrnice, nařízení, pravidla, chování. Vše nastaveno, optimalizováno do detailu, sledováno a vyžadováno. Součást pevné interní vertikální struktury, která podléhá logice rozdělení trhu. 

Kolečko v pracovním řetězci, do kterého se dostane jen pár stovek vyvolených. Oficiální vnitřní označení zaměstnance: zdroj.
Odchylka od plánu, od směrnic, od pravidel se trestá. Není přípustná. Pokud se plní plán, je zaměstnanec hvězda, pokud ne - odchází a je nahrazen jiným zdrojem, který bude požívat všech výhod od zaměstnavatele. Dokud bude plnit plán. Prostor, kde není čas ani nálada na osobní vztahy, pouhé neformální zdravení v kuchyňce nad erární kávou musí stačit.

Prostředí je odosobněné záměrně, pojem fluktuace zde nabývá jasného smyslu a dlouhodobý zasedací pořádek nic neznamená. Pár individualit zastíní zbytek zdrojů, které jsou nevýrazní, ničím zajímaví, šedí. Někteří ovládají umění udržet se ve velké firmě dokonale, většinou na vysokém manažerském místě. Při troše šikovnosti si musí dát pouze pozor, aby nepokazili něco zásadního a mají velkou naději, že vydrží na svém přiděleném prostoru, se svěřenými pravomocemi, s luxusním autem, roky. Se všemi výhodami, zajištěním rodiny, pokrytím hypotéky a výlety na exotickou dovolenou, lyžováním na ledovci a dalšími drahými zálibami, o kterých se dá v kuchyňce debatovat do nekonečna. 

Továrna, do které se chodí místo v šest až na devátou a kde mechanické stroje nahradili zdroje. Výkonné, přeplacené, fungující v přesně vytyčených mantinelech, plnící jasně dané úkoly. 

Obecným zaklínadlem je slovo klient. On rozhoduje, on si přeje, on vyžaduje služby. Termíny, objemy, dodávky, systémy, zprovoznění, podporu. Klient je rozmazlován, protože se z něho dají vymámit peníze. A peníze? Ty hrajou odjakživa první housle.
Nápady? Nové postupy? Kreativita? Unikátní řešení? Ale jistě, ale dle vnitřně schválených mantinelů. Vše musí být rentabilní. Prudce. Dokonce i v době, kdy na to nejsou na trhu podmínky. 

Prostoru na zkoušení nových věcí, postupů je minimálně. Továrna musí především vyrábět a živit vše, co je uvnitř mechanismu živé. Včetně majitelů nebo akcionářů. Továrna si nesmí dovolit výpadek výroby, v tom případě by musela propouštět nebo dokonce zavřít. Pak se tomu říká "optimalizace zdrojů ve vztahu k plánovanému objemu dodávek". A je jedno, že optimalizace postihne klidně sto lidí. Na pracovním trhu je dostatek nových zdrojů, kteří se rádi nechají najmout v případě oživení, nacpat do mantinelů a ohnout tak, že budou pro továrnu prospěšní. Stroje musí vyrábět dál.

Práce v továrně je zaměstnaní. Není to poslání, ani naplň života. Žádná viditelná stopa, vyrytá brázda. V továrně se neplní sny, v továrně se vyrábí. 

Comments [5]

Predvanocni pribeh

Vanoce jsou casem, kdy vubec neni na skodu se na chvili zastavit a vzpomenout si na nektere veci. Pripomenout si pribehy, ktere se udaly kdysi, tak jak si je, obcas s obtizemi, vybavujeme. Pripravujeme byt na stehovani. Z jedne krabice na me o vikendu vypadl svazek fotek, ktery se mnou cestoval vsude, kde jsme bydleli. Na jedne fotce mi je asi tak dvacet jedna a stojim pred aeroklubackym letadlem s postarsim panem, ktery me jeste o hlavu prevysuje.


Tim postarsim panem byl Karel Helmich. Seznamili jsme se, kdyz jsem se tesne po gymplu prihlasil na novinarinu a on na skole prednasel predmet, ktery se jmenoval vyroba casopisu. Zaujalo mne to. Postupne jsme se dali do reci, zjistili, ze nas zajimaji podobne veci. Byl to pote take on, kdo mi predstavil Leteckou amaterskou asociaci, kde se setkavali amatersti vyrobci malych letadel, rogal a padaku a a seznamil mne s bajecnymi muzi na letajicich strojich. Objevil jsem svet ultralehkych letadel, ktery si v te dobe teprve hledal svoje misto v tesne porevolucni spolecnosti. Teprve zpetne mi doslo, ze Karla znam diky jeho nezamenitelnym kresbam z casopisu Letectvi a kosmonautika, kam pravidelne prispival a z jeho obcasnych clanku, ktere vychazeli. LAA v te dobe zacinala vydavat obcasnik Pilot a to byla idealni prilezitost pro studenta vydelat nejake penize.


Byl to take Karel, od ktereho jsem se naucil zaklady typografie, vyroby casopisu. Nutil me psat clanky, ktere museli mit danou strukturu, byl prisnym mentorem. Ukazal mi, jak se pracuje s fotkami a jak je potreba fotit, chce-li mit clovek poradnou fotku na titulni strane.

Casem jsem nechal skoly a dostal od vedeni LAA moznost stat se stalym clenem redakce. Tam jsem byl samozrejme diky nizkemu rozpoctu sam, ale s Karlem za zady, lepe receno po boku. Byly to neuveritelne skoro 3 roky, kdy jsme dokazali z bulletinu pripravit pravidelny mesicnik, ktery vychazi prakticky dodnes. Byly to nesmirne tvurci roky, takove, ktere proleti kolem vas se vsemi zazitky, vjemy. Roky, ktere si sebou nesete dal.


Cim vic jsem pronikal do taju vyroby, tim jsem se citil jistejsi a byl sebevedomejsi. Samozrejme v tom veku jsem byl jak nerizena strela, nafoukanej frajer, kteremu patril cely svet. Vydelaval jsem si sve prvni penize, jezdil po Cechach, psal a fotil o letadlech, lamal casopis. A letal jsem. To, ze jsem postupne Karla prestal potrebovat a poslouchat ho, povazuji dodnes za chybu. V te dobe mi to samozrejme nedochazelo. On si hrozici konflikt a nazotovy stret uvedomil a stahnul se. Postupne prestalo nase dlouhe vysedavani do noci nad rozdelanymi korekturami, nase povidani, v casopise se prestaly objevovat jebo kresby, prestali jsme se stykat.
Az po letech jsem si uvedomil, ze jsem se pripravil o tu moznost byt s velmi zajimavym clovekem, ktery na dlouha leta urcil smer meho profesniho vyvoje a dal mi zaklad, na kterem mohu dodnes stavet.


Doktor Karel Helmich zemrel letos v kvetnu ve veku 84 let. To, ze pro me znamenal pri mem vstupu do realneho zivota mnoho, mu uz nereknu. Zbyl mi stoh casopisu Pilot, na ktere se prasi na chalupe, par fotek, vzpominky a pouceni, ze clovek by si mel vazit vseho, co se kolem neho deje. I kdyz je mu lehce pres dvacet a ma pocit, ze mu patri cely svet.

Klidne a prijemne proziti Vanoc.

Media_httpwwwaecrczup_ghcsi

Comments [0]

Co znamená být osobností roku na Internetu? Aneb Křišťálová lupa 2010

Křišťálová lupa má za sebou další ročník a při pohledu do výsledků inovovaných anket nezbývá než konstatovat, že se opět žádné překvapení nekonalo. Zavedené a zaběhnuté služby se opět poslušně seřadily podle již zažitého klíče. Nuda, nuda, šeď.
Koho by ještě mohlo překvapit, že opět vyhrál seznam.cz se svým naprosto fádním, z řady nevybočujícím, freemailem? Nebo, že v mobilních službách "vyhrálo" příšerné řešení t-mobile (račte si udělat obrázek sami http://m.t-mobile.cz/wnw_home)? 
Co mě ovšem zaujalo nejvíce, tak to byl výsledek v kategorii Osobnost roku. Miloše Čermáka mám jako publicistu rád, jeho občas ultrakrutopřísné a trefné tweety (@cermak) sleduji a velmi často mě baví. Jenže, když se podívám na jeho další aktivity, které by z něho měli udělat zrovna tu "osobnost na českém miniaturním elektronickém prostoru", tak nic zásadního nevidím. Podle čeho dospěla porota k výslednému názoru? Podle jeho občasně publikovaných fejetonů v periodikách? Nebo jeho podílem v NextBig? 
Tímto se rozhodně nechci výherce jakkoliv dotknout (ostatně je to vyjádření názoru "expertního panelu" tj, několika jednotlivců, kteří mohou vzít v potaz názor veřejnosti či odborné poroty), ale dle mého názoru v České republice, potažmo v kalných vodách českého elektronického prostoru, takovou osobnost nemáme. Není zde jediný člověk, který by dokázal, byť jen okrajově, ovlivňovat široké masy lidí, kteří se pohybují na Internetu. A nejen na něm.
Jistě, lidí, kteří mají na Internetu názor, je dost. Ono je to velmi jednoduché zaujmout postoj či publikovat názor. K čemukoliv, jakkoliv. Vyjádřit se. Ale přesáhnout svými názory či postojem hranice svého blogu, nebo jiné publikační platformy, je těžké.
Ostatně, když se podívám na ostatní nominace v "Osobnosti roku", tak kromě Miroslava Motejlka, který jediným dle mého názoru alespoň v náznaku splňuje nominační kritéria, nevidím v této kategorii smysl. Samotné umístění čerstvé gymnazistky, která proslula především svou nezaměnitelnou ultramoravskou dikcí a hloupými vidcasty nebo člověka, který ohýbá návštěvnost webů dle přání klientů a spekuluje s doménami, hovoří za vše. 
Křišťálová lupa byl od začátku slibně se rozvíjející projekt. Bohužel potenciál této ankety se postupem času rozpliznul do ztracena a výsledkem je pouze jednou do roka sešlost různě významných (či většinou spíše obecně nevýznamných, nevýrazných) podnikatelů, vydavatelů a redaktorů nejrůznějších periodik a ostatních rádoby zainteresovaných lidí, kteří se nechají ty dvě hodiny bavit zaplacenými umělci, aby posléze postávali se skleničkami levného vína u stolků a provozovali smart talk.

Comments [1]

Kindle 3 - několik poznámek

Img_0233

 

Včera jsem měl poprvé možnost v v pánském klubu si osahat elektronickou čtečku knih Kindle 3 ve verzi 3G+Wifi. Připojuji několik poznámek pro ty, kteří o koupi této bezvadné věci uvažují.

  • Rozměry, hmotnost - čtečka je lehká, ultratenká, dobře se drží v ruce. Šestipalcový display je přesně "tak akorát" a umožňuje opravdu pohodové čtení. Čtečka působí od začátku v ruce velmi příjemným dojmem, neruší žádné výstupky po stranách. Osobně bych uvítal aktivační posuvné tlačítko pro probuzení ze "sleep mode" spíše někde nahoře, než je umístěno nyní, ale to je fakt jen detail.
  • Display - elektronický inkoust je opravdu (!) luxusní záležitost. Naprosto bez problémů zobrazuje vše, včetně čb fotek v dokonalém kontrastu, který lze nastavit. Zároveň je matný, takže na něm nejsou vidět jakékoliv šmouhy, či otisky prstů. Na fotkách, které jsem viděl dříve, to vypadalo hodně dobře, v reálu je to však mnohem lepší. Obraz lze libovolně natočit, zvětšit, či zmenšit písmo. Přizpůsobení individuálním potřebám je dotaženo do detailu.
  • Tlačítka pod displayem - shodli jsme se, že klávesnice není žádný zázrak, rozhodně o žádném delším psaní nemůže být ani řeč. Mají poměrně tuhý chod a vysoký zdvih. Na psaní poznámek, vyťukání adresy ve www prohlížeči to však stačí. 
  • Ovládání - velmi intuitivní a jednoduché. Základní orientace a hlavní klávesy jsou umístěny po pravé straně a jsou jednoduše přístupné. Po chvíli (bez nějakého obsáhlého zasvěcení) člověk ovládá Kindle bez jakéhokoliv problému. Veškeré příkazy lze zadávat přes vyjížděcí menu, které nemá žádné markantní zpoždění a je přehledné. 
  • WiFi i 3G fungují bez problémů, připojení k nově nalezené WiFi musí člověk až do 2. (možná 3. - teď nevím) úrovně v menu, ale rozhodně to není nijak omezující, či zdržující. WiFi, stejně tak jako 3G se dají samozřejmě vypnout pro delší výdrž baterie.
  • Připojení k Amazonu je bez problémů, na WiFi velmi rychlé, přehledně rozřazené do základních kategorií (Books, Newspapers, Magazines) + další členění. Intuitivní.
  • Výborná vychytávka je anglicko-český slovník (doplněno - který je nutné doinstalovat -  návod je zde - díky @petrkou a @lepapierblanc), který umožňuje pomocí kurzorové klávesy ihned přeložit vybrané slovo.
  • Internetový prohlížeč na mě působí spíše jako nepodstatný doplněk, ostatně je schován v kategorii Experimental. Použitelný ovšem je.
  • Někde jsem četl, že pro někoho je "otáčení" stránek hodně pomalé a zdržující. Osobně mi rychlost otáčení vyhovuje, Kindle svižně reaguje na pokyn a nijak to na mě nepůsobilo zdržujícím dojmem.
  • Dobrá vychytávka je možnost pustit si mp3 ke čtení. Na spodku Kindle je standardní 3,5 mm jack pro sluchátka, Kindle obsahuje i reproduktory na zadní straně krytu. Jejich hlasitost je ovšem v hlučnějším prostředí slabší. Pro domácí poslouchání bez sluchátek to ale může stačit. Zajímavé je, že "přehrávač" obsahuje pouze nejzákladnější funkce pro přehrávání. Žádné playlisty, složky nebo něco podobného.
Jedním slovem: tato hračka mě zaujala do té míry, že přemýšlím o pořízení. Dle tvrzení majitele (zdravím @dexter78) bylo dodání z USA otázkou 3 dnů včetně pěkně udělaného trackingu zásilky. Ostatní také majitelé potvrzují, že Kindle 3 má výborně vyřešenou logistiku a dodání je opravdu bleskové (na současné poměry, samozřejmě :-). Čtečka, kterou jsme zkoumali, byla zatím bez obalu, ale vyplatí se neinvestovat do obalu, který nabízí přímo Amazon, a mrknout se trochu po webu. Alternativ je dost a za mnohem zajímqvější ceny. Amazonu se povedlo vypustit do světa opravdu výborný výrobek, s jednoduchým ovládáním, luxusním displayem a vyřešeným nákupem resp. možností nahrání  jakýkoliv dokumentů přes různé aplikace. Pro Čechy se tím otevírá možnost dostat do čtečky i svůj český obsah, což velmi rozšiřuje (beztak skvělou) použitelnost. 

Několik dobrých článků na toto téma:
Jak si nechat poslat článek z webu do Kindlu
Jak se čte na Kindle
Amazon Kindle 3 - tipy, novinky a zajímavosti I.
Amazon Kindle, další zkušenosti a knihy v češtině
Amazon Kindle 3 3G GSM/WiFi Review

Comments [3]

Co se dá poslouchat na podzim (pár hudebních tipů)

Napadlo mne, že bych mohl do virtuálního éteru poslat pár hudebních tipů, které jsem na sbíral za poslední měsíce. Jedná se vesměs o kapely, které nejsou ve zdejší české štěrbince příliš provařené, o umělce nebo projekty, kteří stojí mimo hlavní popkulturu dneška. Velké díky putují na adresu FullMoon Magazínu (sleduj http://fullmoonmagazine.cz/), který mě svým obsahem "donutil" trochu prohledat všechny dostupné zdroje elektronických dat a vyzkoušet poslech jím zmiňovaných kapel. 
Časopis sám o sobě působí na zdejší hudební scéně tak trochu jako UFO. Minámálně fotek, hutné, dlouhé, občas složité nebo expresivně pojaté texty, neotřelá grafika leckdy na hraně čitelnosti, která vás nutí vyvinout trochu více mozkové aktivity při čtení než mainstream. Obsahově mapuje hudební scény, které mi byly ještě tak před půl rokem naprosto utajeny, nezajímaly mě, skoro nic jsem o nich nevěděl. Netvrdím, že všechny tyto objevy jsou naprosoto ojedinělé a světoborné, ale pár věcí určitě stojí minimálně nejen za zmínku, ale i za poslech.

  • Neil Young - Le Noise -  pro mě určitě nejzásadnější objev druhé poloviny letošního roku. Osm písniček, kytara, Neil. Minimalistické aranže, skvělé texty a melodie, které chytnou. K celé desce je připraven na youtube i film, podívejte se  a volume doprava.
  • Astronautalis - aka  Andrew Bothwell mi utkvěl v přehrávači vlastně od nultého nebo prvního čísla. Osobitá osobnost, často koncertuje i v České republice a jeho album Pomegranate z roku 2008 je fajnové. Minulý měsíc vydal mix, který recenzoval gOrg na Freemusic.cz recenze. Jedna ukázka (Trouble Hunters tady)
  • Hank Willimas III - Mysleli jste si, že country je nuda? Opravdu?  hudba na MySpace
  • Sage Francis - jo, poslouchám často i hip-hop. Sage je zástupcem hlavně chytrých textů, které po večerech čistě ze studijních důvodů luštím. Ukázka Escape Artist a ještě lepší Got Up This Morning
  • Enter Shikary - to je naprostej elektronickej nářez. Do auta ideální. Kdy by to do těch hošanů (viz video), řekl, že dokáží poslat do vzduchu tolik energie? 
  • Prago Union - jo hip-hop, český, bez příkras, bez machrování, bez dementních placatých čepic a vytahaných kalhot, s chytrými texty od bývalého člena Chaozz. Aspirace na titul hudební událost české scény roku 2010. Rozhodně zkuste http://www.pragounion.cz/
  • Crowbar - peklo pekel zvlášť vhodné na klidnou a tichou jízdu na dálnici. Uspokojuje mé hard&dirty srdce přerostlého HC punkera vyrostlého také na Sepultuře :-). Volume doprava.  nebo    
  • CocoRosie - totální úlet, kterému se říká freak folk. Dvě sestry, které se na fotkách nejraději stylizují do mužských podob.Pokud chcete být na chvíli zvláštní a zkusit něco jiného, nalaďte si např. jejich desku La Maison de Mon Reve nebo poslední Grey Oceans. Ofiko web http://www.cocorosieland.com/, písničky http://www.myspace.com/cocorosie
  • The Hives - evidentně jsem totálně zaspal vývoj. Energie sbalená na cesty 
  • La Phaze - Francouzi, kteří dokáží překvapit. Multistylové, taktéž nabité energií a to velmi  
  • Muse - to je jen ukázka toho, jak moc jsem byl mimo zaklet ve svém světě "30ti dokola hrajících kapel". Skoro pop, ale neuvěřitelně poslouchatelný. Jejich Muscle Museum je jedna z nej písniček v posledních letech! 
  • Nile - těžký tóny pro těžkou dobu nebo půlnoční přejezdy. Nebude se to líbit každému, zvlášť "zpěv", ale jisté kouzlo to má 
Rád uvítám i Vaše hudební tipy, předpokládám, že do Vánoc bych vydal ještě jeden podobný článek, protože jsem samozřejmě do článku nedostal vše, co bych chtěl. Ano, dost věcí je v seznamu v kategorii "divné" nebo "na první poslech skoro neposlouchatelné", ale rozhodně si stojím za tím, že za pokus to stojí. :-)

Filed under  //   hudba  

Comments [1]

A zpíváme sborem: "Pětatřicátníci, chlapci jako květ"

Je mi 35 let. Právě dnes. Jako gymnazisti jsme se utvrzovali v názoru, že všichni po třicítce jsou chodící mrtvoly. Lidé, kteří zanedlouho dosáhnou důchodového věku, které není potřeba brát vážně. Ačkoliv různá výročí nijak výrazně neprožívám, poprvé mám pocit, že jsem dosáhl určitého bodu, kdy je dobré se trochu ohlédnout dozadu a zkusit se s touto číslovkou, oznamující můj životavěk, trochu srovnat. 
Myslím, že dobrý vztažný bod se nachází zhruba o pět let vzadu, kdy mi mnoho přátel říkalo nesmrtelnou větu:"Počkej, jakmile ti bude třicet, všechno se změní." Tehdy jsem samozřejmě nic neprožíval a žádných změn si nevšímal. Stačilo však pět let a už si zase nejsem tak jistý, že by se nic zásadního během těch pěti let nezměnilo.

Tak tedy: 
  • Na spoustu podnětů jsem tak nějak postupem času začal reagovat pomaleji. Ač poloskrytý cholerik, už se tak snadno nenechám vytočit okolnostmi, blbci, nefungujícími věcmi a vztahy.
  • Začínám si čím dál tím víc rozmýšlet různé komentáře a vyjádření. Není to tím, že bych se cítil mentálně pomalejší a zformulovat názor mi trvá déle, jen si asi víc uvědomuji, že každá mince má nejen svůj rub i líc, ale i hranu a úhel pohledu je velmi ošidný.
  • Cítím, že začínám být takový línější. Dříve jsem stihnul za den milion věcí, pracoval jsem na mnoha věcech, byl jsem v letu. Dnes mi začíná stačit, když se mohu soustředit jen na úzký okruh pečlivě vybraných věcí.
  • Více se snažím věci dotahovat do konce, těch pomníčků po mě v minulosti zůstalo i tak dost. 
  • Přestal jsem chodit do konfliktů a přestal jsem je vyhledávat. Je to většinou ztráta času. Dobrým vyjednáváním člověk dosáhne toho samého při mnohem menší ztrátě energie.
  • Stále více čtu. Zajímá mě historie, politika, básně a spisovatelé, které jsem dříve míjel.
  • Přestaly mě bavit mé tradiční koníčky a nějak nemám potřebu se k nim vracet. Po bytě se přestaly válet rozdělané stavebnice letadel a lodí, prodal jsem vysílačku, kolo vytáhnu sporadicky.
  • Ztratil jsem ambice dosáhnout čehokoliv měřitelného při běhání a jiných sportech. Tedy ne, že by mě tehdy nějak tankovaly mé výsledky při maratónech a jiných soutěžích, ale všechny tyto věci již dělám pouze v módu "baví = jdu / nebaví = kašlu na to".
  • Podařilo se mi nějakým zázračným způsobem vystudovat MBA. Věnoval jsem tomu opravdu hodně energie a byla to doba, kdy jsem tím studiem žil. Díky tomu jsem poznal mnoho skvělých lidí  a oblíbil si Brno. Právě tam jsem si uvědomil, že nic není černobílé a nic není definitivní. Všechno má svůj kontext.
  • Stal se ze mě zkušený rodič, kterého nerozhodí kdejaká rýmička či chřipka. Děti si konstantně užívám a snažím se jim věnovat, jak to jen jde, Za chvíli dosáhnout toho správného pubertálního věku, kdy pro ně budu "chodící mrtvola a prudič".
  • Přestávám se otáčet skoro za každou babou, která mě mine. Stárnu a přestává mě to bavit.
  • Mám ohromnou chuť k jídlu a o dobrém jídle dokážu bavit klidně hodinu. To dřív rozhodně nebývalo.
  • Oproti svým vrstevníkům jsem stále neobjevil kouzlo spaní po obědě, i když někdy mám chuť sebou jen tak fláknout a chvíli nedělat vůbec nic. Přestalo mi stačit spát 5 hodin v kuse a když nespím aspoň od 12 do 7, tak jsem v nepohodě.
  • Přišel jsem na to, že život si člověk komplikuje ponejvíc sám. V jednoduchosti je síla. Mnoho závazků = zajícova smrt.
  • Zpomaluji i v autě. Nebaví mě jezdit přes hranu, zkoušet limity a málokdy se dostanu víc jak 30 km nad povolenou rychlost. 
  • Stále víc nesnáším (nejen svoji) nedochvilnost. Předpokládám, že za dvacet let bude v tomto ohledu ze mě naprosto úžasný superprudič.
  • Hůře snáším alkohol a ponocování. Kde jsou ty časy, kdy jsem vydržel pařit skoro do rána, pak fungovat a večer jít zase. Když někam vyrazím, je to jednou za uherský rok, po 11 večer se mi chce pravidelně strašně spát. Nesnáším ranní kocovinu už tak, že se raději hlídá už ten večer. 
  • Začal jsem se více zajímat o věci kolem sebe. Zajímá mě, kde bydlím, v jakém prostředí se pohybuji, kde vyrůstají moje děti, koho budu volit. Stále více mě to táhne někam pryč, kde bude více klidu a možnost jak spokojeně fungovat. Snad se to příští rok povede zrealizovat, první kroky již byly provedeny.
  • Přestal jsem skoro úplně zkoušet nové věci. Zrušil jsem milión registrací v různých pochybných sociálních sítích, zahlcovat kamarády pozvánkami do "té jediné správně sítě,kterou musíš rozhodně vyzkoušet ještě dnes" a utrácet čas zkoušením blbostí.
  • Virtuální přátelství a známosti jsou sice fajn, ale živé kamarády to rozhodně nenahradí. Snažím se jim věnovat čas a raduji se z těch opravdových přátel. Užívám si to.
  • Mám štěstí, že jsem obklopen lidmi, kteří jsou ve svých oborech velmi úspěšní. Přestal jsem se s nimi snažit srovnávat a beru je jako inspiraci do mého dalšího vývoje. Jsem rád, že jsou.
  • Ze zrcadla se na mě dívá pán, který už má vrásky, sem tam šedivé náznaky toho, že je dávno po pubertě, ale nijak ho to nevzrušuje.

Když se to pokusím shrnout, mohu s klidným svědomím napsat, že jsem se za posledních pět let posunul mnohem více, než bych si byl ochotný připustit. Naštěstí fyzicky se cítím stále fajn, psychika a chování překonaly definitivně postpubertální vývoj a další stádium mého vývoje by se při troše představivosti dalo nazvat: "hodně se těším a jsem zvědav, co přinese další pětiletka".
Uvidíme, jak budeš vypadat ve čtyřiceti, vole.

Comments [12]

About

Jsem praktikující minimalista, občasný vyznavač GTD a ZTD, jsem rád ON i OFF, hodně čtu, píšu,občas velmi rád a dlouze běhám, mám rád linux a dělám milion dalších věcí, které mě baví.

Twitter